Nastává soumrak českého ekologického zemědělství?

Ministerstvo zemědělství plánuje připravit většinu ekologicky hospodařících zemědělců i o poslední zbytky finanční podpory. Nejnovější verze příslušného nařízení totiž zahrnuje podmínku pětiletých nájemních smluv k půdě, na níž zemědělci hospodaří. To je však v přímém rozporu se stanoviskem Pozemkového fondu, který zemědělcům půdu pronajímá pouze na jeden rok.

Pozemkový fond, jakožto správce státní půdy, je přitom rozhodujícím vlastníkem půdy v okrajových oblastech České republiky, kde převážně ekozemědělci hospodaří. Protože je Pozemkový fond tvůrcem trhu, následují jeho příkladu i ostatní drobní vlastníci zemědělské půdy, kteří rolníkům půdu pronajímají. Ekologický zemědělec tak nemá šanci získat dlouhodobé nájmy a tím pádem ani podporu státu.

Stát si tak nad ekologickým zemědělstvím pilátovsky umyl ruce: na jedné straně se dušuje, že chápe vyšší náklady a pozitivní přínos ekologie s tím, že je připraven tuto záslužnou činnost podpořit, na druhé straně znemožní rolníkovi na tuto podporu dosáhnout.

Téměř dvě třetiny území České republiky spadají dle kritérií EU do tzv. znevýhodněných oblastí. To jsou oblasti, kde se nevyplácí intenzívní zemědělská výroba, naopak je žádoucí zaměřit se na činnost, která zajistí řádnou péči o půdu a posune naši krajinu k vzhledově k zahraničním pohlednicím. Nejvhodnějším typem hospodaření je zde ekologické zemědělství. Tento systém vyžaduje jen minimum státních podpor a exportní dotace jsou pro něj naprostou neznámou.

Ekologické zemědělství je hospodaření s kladným vztahem k přírodě, ke krajině a ke zvířatům bez používání chemických přípravků a umělých látek. Cílem je udržovat dobrou úrodnost půdy a zabraňovat znečišťování životního prostředí. Význam ekologického zemědělství se zvyšuje zejména ve vyspělých zemích s nadprodukcí potravin a s poškozeným životním prostředím.

Konkrétní přínosy ekologického způsobu hospodaření jsou zřejmé. Ekologičtí zemědělci upustili od chemizování půdy, odstranili z ohrad ostnatý drát, založili několikaleté osevní postupy potírající plevele přirozenou cestou, pustili se do přebudovávání nevětraných vazných stájí a z kravínů vypustili ven dobytek dříve uvázaný na řetězech. To vše s přesvědčením o správnosti své cesty.

Spletl se tedy zemědělec, který se vydal cestou prvořadé péče o přírodu a s tím souvisejících vyšších nákladů ve svém přesvědčení? Absolvoval tak zbytečně dvouleté přechodné období, které je nutné při transformaci konvečního hospodaření na ekologické? Přijdou vniveč doposud vynaložené investice a práce spojená se složitou certifikací biofarem? Bude ukončen tento progresivní program zemědělského rozpočtu?

Ekologickému zemědělství je věnována jen mizivá část zemědělského rozpočtu. Pouze 1 % jeho celkového objemu je vyhrazeno na tuto smysluplnou činnost, což představuje cca 150 mil. Kč. Tyto prostředky budou na základě výše uvedeného vládního nařízení pokráceny, a to za situace, kdy jsou nalévány miliardy korun do intenzívní zemědělské výroby a její přebytky musí být následně s dotacemi dalších miliard exportovány.

Stát by výrazně ušetřil, pokud by nejen udržel, ale dále posílil podporu ekologického zemědělství v podhorských oblastech. Navíc bychom se přiblížili závazným trendům Evropské unie.

Jak tedy vyřešit problém, jenž společně postavily do cesty ekologickému zemědělství jeho ministerstvo a Pozemkový fond - tedy instituce, jež by měly být k zemědělství nejvstřícnější?

Jedno řešení se nabízí hned zkraje: Zemědělče, kup si od státu pozemky, na nichž hospodaříš, získáš státní podporu a budeš si moci dovolit luxus ekologického hospodaření. Kde však na to vzít při známé finanční síle českého zemědělství a ekologického zemědělství obzvláště?

Snadnějším a spravedlivějším řešením je opravit špatnou formulaci ve vládním nařízení, dokud je čas. Uvedený krok bude správný i po logické stránce. Ministerstvo zemědělství totiž nedává ekozemědělcům peníze na 5 let dopředu, ale pouze na 1 rok, tzn. je nesmyslné jednostranně vyžadovat pětileté lhůty. Absurdnost tohoto přístupu vynikne při srovnání s konvenčním zemědělstvím. Zde jsou peníze rozdělovány taktéž na roční bázi. Proč tady nejsou vyžadovány závazky několikaletého hospodaření? Zodpovědět si tuto otázku rozdílnou schopností lobbovat se zdá příliš kruté.

Českému ekozemědělci se tak může stále jenom zdát o podmínkách, jaké mají jeho kolegové z EU. Zvykl si však být mnohem skromnější - zkusme mu pouze srovnat podmínky s ostatními zemědělci v České republice. Jeho vděkem budou biopotraviny, o nichž budeme vědět, že jejich produkce nezatížila životní prostředí a které si budeme moci konečně běžně koupit.

Petr Krogman, MF DNES, 26. 10. 2000, str. 9

Veškeré materiály(fotografie,mapy, texty) jsou chráněny autorským zákonem a jejich použití musí být odsouhlaseno provozovatelem webu
© 2008 - Provozovatel:Spojené farmy | created by: Bravissimo