Zprávy a články

Zemědělci by neměli dotovat státní rozpočet

MF DNES, 7. 10. 1999
V poslední době se množí útoky proti zemědělství. Vnímáme je jako nadbytečnou a nás všechny zatěžující část ekonomiky.

Je jistě správné eliminovat jakoukoliv ztrátovou činnost, aby mohly být uvolněné zdroje použity efektivněji a na danou oblast nebylo třeba doplácet. Proč tedy u nás ještě trpíme zemědělství?

Předně je třeba říci, že neexistují žádné zvláštní důvody pro uchování zemědělství. Zemědělství není výjimečným oborem a zemědělci nejsou ani o nic pracovitější než zbytek společnosti.

Důvod je jediný, a to čistě ekonomický: stát může na tomto gigantu, který vykazuje obrat přes 126 miliard korun, tedy více než jakýkoliv podnik v zemi, velmi dobře vydělat.

Jen za rok 1998 činil příjem státu ze zemědělství cca 20 mld. Kč. Připočteme-li dalších 10 miliard, na něž je oceněna "produkce pohledné krajiny", pak celkový efekt pro stát činí 30 miliard korun ročně. Rozpočet ministerstva zemědělství přitom dosahuje v roce 1999 zhruba 18 mld. Kč. Zemědělství tak vykazuje kladné saldo 12 miliard korun.

Prostředky vložené do zemědělství přes odpovědné ministerstvo jsou zřejmé. Kudy však plynou miliardy ze zemědělství do státního rozpočtu?
Téměř 2 miliardy platí zemědělci na dani z nemovitostí, které přitom z velké části nevlastní.Spotřební daň z motorové nafty dosahuje 4 mld. Kč.
Přes Pozemkový fond plyne státu cca 1 mld. Kč. Zde jde především o pronájem státní půdy.
Za 200 tisíc zaměstnanců je ročně odváděno na odvodech kolem 12 miliard korun.
Na silniční dani zemědělci platí přibližně 0,5 mld. Kč.
Podstatnou kapitolou jsou již zmíněné veřejné služby v objemu 10 mld. Kč, které zemědělství produkuje pro nás všechny. A za pozitivní externality je nutné zemědělství stejně jako armádě za obranu zaplatit.

Na základě propočtů se nakonec zdá, že zemědělství je snad nejpřínosnější částí naší ekonomiky. Protiargument však zní: dobře, jedná se sice o výnosnou, ale vzhledem k rozsahu naprosto nevýznamnou oblast. Vždyť agrární sektor zaměstnává 4 procenta lidí a produkují pouhá 2 procenta HDP. Logicky dovozeno, proč tolik křiku okolo pouhých 2 procent, když nám zbývá ještě 98? Vysvětlení spočívá ve faktu, že zemědělství a provázané obory (i takové jako kosmetika) tvoří mnohem větší část národního hospodářství. Její velikost naznačuje podíl výdajů za potraviny, jenž dosahuje 22 procent.

Toto číslo napovídá další fakt: zemědělství dává práci jednomu milionu lidí v navazujících oborech. V případě eliminace primárního zemědělství lze pak jen těžko předpokládat, že si okolní státy k nám začnou vozit svoji primární surovinu ke zpracování. Toto není reálné už jen kvůli charakteru zemědělských výrobků.

Zemědělství je pro stát velmi výhodnou oblastí podnikání především proto, že používá nadprůměrně zdaněné vstupy. Jak v lidské práci, tak v naftě je obsažena více než z 50 procent daň. Náročnost zemědělství na lidskou práci má pro stát i další výhodu: zemědělství svůj rozhodující vstup nemusí dovážet - využívá a rozhýbává domácí pracovní sílu.

Pokud však bude někdo stále trvat na likvidaci zemědělství, bude muset odpovědět i na otázky týkající se salda obchodní bilance a kurzu koruny. Bude nutno říci, čím nahradíme výpadek zhruba 100 miliard korun v obchodní bilanci. Jde o zboží, které jednak nevyvezeme a jednak budeme muset dovézt.

Jednou z možností, jak v této souvislosti vylepšit obchodní bilanci České republiky, je prodej elektřiny do zahraničí. Stačí proto znásobit počet elektráren v zemi. Proč to však dělat, když zemědělství je výborný konvertor sluneční energie do potravin a je nesrovnatelně levnější přispět této největší ekologicky čisté elektrárně v zemi, než se zabývat fantaziemi okolo alternativních zdrojů (energie či exportních příjmů).

Proč tedy zemědělství působí vzezřením popelky, které navíc všichni nadávají, jak je prostopášná? Hlavním důvodem je, že zemědělství neumí "prodat" svůj přínos společnosti. Českým zemědělcům chybí schopnost pozitivní prezentace vlastní práce. Až se i tohle naučí, pak možná přesuneme trochu svého vděku za dodávky kvalitních a levných potravin od výkonných supermarketů i ve prospěch zemědělců.

Bylo by opravdu škoda o tuto dojnou krávu se jménem zemědělství přijít. V uvedených souvislostech lépe pochopíme billboardy ve Švýcarsku, na kterých stojí jedno hlavní heslo: Ohne Bauer, keine Zukunft. Tedy: Bez zemědělců nemáme budoucnost.

Petr Krogman, MF DNES, 7. 10. 1999, str. 13

Veškeré materiály(fotografie,mapy, texty) jsou chráněny autorským zákonem a jejich použití musí být odsouhlaseno provozovatelem webu
© 2008 - Provozovatel:Spojené farmy | created by: Bravissimo